Článek o chybných ekonomických předpovědích, které podle autora vedly k nepřesnému výpočtu nákladů na cenu nových technologií, jež mají vést k ochraně klimatu.
Dimtri Zenghelis pracuje jako zvláštní poradce Bennettova institutu na University of Cambridge. Dříve vedl tým v Úřadu pro změnu klimatu v Londýně a byl vedoucím ekonomem přelomové Sternovy zprávy o ekonomice změny klimatu.
Výtah z článku, který publikoval The Conversation Trust. Jedná se o nezávislý zdroj zpráv a názorů, které pocházejí z akademické a výzkumné obce a jsou poskytovány přímo veřejnosti. Jeho plné znění zde:
Climate change: how economists underestimated benefits of action for decades
Změna klimatu: jak ekonomové po desetiletí podceňovali přínosy opatření
Náklady na nicnedělání výrazně převyšují náklady na dekarbonizaci globální ekonomiky. Nečinnost je drahá. Průlom přinesla Sternova zpráva o ekonomice klimatických změn z roku 2006. Jednalo se o první případ, kdy vlády zemí G7 použily ekonomickou analýzu, aby objasnily, proč musí dojít k naléhavému snížení emisí skleníkových plynů.
Konvenční modely předpokládají, že ekonomové vědí, jaké budou náklady na nové technologie a co přinese změna chování v budoucnosti. Naše odhady věcí, které nás nejvíce zajímají, jsou předem dány předpoklady, které nemusí být přesné – technika známá jako „statická analýza nákladů a přínosů jednoduše nebyla navržena pro hodnocení velkých rizik a přechodů spojených s řešením změny klimatu. Konvenční přístupy neustále nadhodnocovaly náklady na přechod na nízkouhlíkové technologie, čímž oddalovaly politická opatření.
Předpovídání nákladů na systémový přechod je ďábelsky složité. Včasné zavádění čistých technologií podněcuje kreativitu a inovace v celé ekonomice a vytváří nové poznatky a zkušenosti. Uvolňuje úspory, podniky vyrábějí a distribuují věci chytřeji a efektivněji, což výrazně snižuje náklady. Vytváří se pozitivní cyklus inovací, investic a klesajících nákladů.
Náklady na výrobu elektřiny pomocí solárních panelů a náklady na její ukládání do lithium-iontových baterií klesly za posledních deset let o více než 80 %. Lidé dnes využívají levnější elektřinu a výkonnější automobily, než by tomu bylo v opačném případě. Ekonomové to nikdy nepředpověděli a trhy by to nikdy nezajistily.
Kapacita výroby energie z obnovitelných zdrojů rostla rychleji, než kdokoli očekával, protože náklady na instalaci a provoz obnovitelných zdrojů prudce klesly. A náklady prudce klesly, protože kapacita rostla rychleji, než kdokoli očekával. Konvenční ekonomické modely zcela přehlíží tyto zpětné vazby a po desetiletí se prokazatelně mýlí.
Jakmile je dosaženo bodu zvratu, tyto zpětné vazby způsobí, že přechod na nové technologické sítě se stane samovolným procesem. Pokud lidé očekávají, že přechod na nízkouhlíkové technologie bude efektivní, budou do něj investovat.
Tímto se očekávání rychlé transformace stávají sebenaplňujícími. Proto je důvěryhodná a předvídatelná vládní politika zásadní pro to, aby investoři a podniky měli jistotu, že nízkouhlíková budoucnost bude ziskovou.
Ambiciózní politika by nakonec mohla po počátečních investicích přinést značné úspory. Jakmile se stroj na čisté inovace zapne a rozběhne, má potenciál stát se efektivnějším, inovativnějším a produktivnějším než konvenční alternativa. Tím, že ceny převratných technologií budou extrémně nízké, bude mít růst nových odvětví pozitivní dopad na růst produktivity.
Místo toho, abychom se pouštěli do neplodné snahy předvídat budoucnost pomocí špatných ekonomických nástrojů, je pro naše zájmy lepší pokusit se ji řídit a navrhovat. Ekonomická profese je v lepší pozici, aby se vyrovnala s rizikem a nejistotou, které to s sebou nese. Patnáct let po Sternově zprávě můžeme s velkou jistotou říci, že rizika akce jsou mnohem nižší než rizika nečinnosti. A co víc, tato rizika máme možnost zkrotit.
