Jak v odborné literatuře narazím na něco z historie Liberce, Frýdlantu, či okolí, eviduji, zapisuji a vedu boj s pokušením sdílet. A zpravidla podlehnu. Příběh slečny Oppeltové…
Ukázka z knihy
Svět prostituce na sklonku Rakouského císařství
WINGFIELD NANCY M.
str. 174-176
Osudy osmnáctileté Oppeltové původem z malého města kousek od Liberce ilustrují onen typ životní cesty, kdy žena nastoupila v jednom nevěstinci z vlastní vůle, ale o další přesuny se postarala majitelka nebo nějaký prostředník. Původně tovární dělnice, služebná a číšnice se jednoho dne rozhodla pro tolerovanou prostituci, přičemž popírala, že by se kdy věnovala té utajované. V únoru 1906 se ocitla v hledáčku mravnostní policie v Drážďanech, kterou zajímalo, jak se dostala do místního podniku provozovaného bývalou dlouholetou severočeskou prostitutkou Wilhelminou Friedericke Mankowskou.
Jedna členka drážďanské humanitární organizace Magdalena prohlásila, že ještě o Vánocích 1904 byla Oppeltová „nevinnou“ dívkou, než ji donutili nastoupit do libereckého vykřičeného domu a pak ji přesunuli zase do jiného. Sama Oppeltová ale popsala drážďanské policii věci o dost jinak s tím, že příběh o přinucení k práci prostitutky si vymyslela, právě aby se oné organizace a její snahy o „pomoc“ zbavila. Vylíčila svoji cestu po malých a středně velkých obcích v severních Čechách, která ji nakonec dovedla do Drážďan. V jejím příběhu figuruje špatně placená práce, zprostředkovatelé, kteří jí sháněli zaměstnání, hostince, jejichž ženský personál se živil tolerovanou prostitucí, pobyty v nemocnicích i bordelech – ale žádné nucení k prodejnému sexu. Oppeltová popisuje svůj život, ale blíže neobjasňuje svá rozhodnutí, protože o to se policie nezajímala.
Vylíčila, jak po biřmování ve čtrnácti nebo patnácti letech začala pracovat v továrně a vydržela tam asi osmnáct měsíců. Pak se stala služebnou v domě jabloneckého obchodníka s cementem, kde zůstala půl roku. Následně dělala opět služebnou libereckému učiteli, ale o tuto pozici brzy přišla, protože se bez dovolení zúčastnila církevních slavností v sousední obci.
A právě tehdy Oppeltová nastoupila cestu, jež ji dovedla až k registraci na policii. Ponechaná „na ulici a bez práce“ se evidentně neobrátila na svoji rodinu, nýbrž na jistou Johannu Schattenovou, zprostředkovatelku práce, která pomáhala najít místo jak „poctivým“ ženám, tak těm, které měly namířeno do nevěstinců. Podle Oppeltové ji Schattenová chtěla nejprve také poslat do domu lásky, ale neměla k ní „důvěru“, protože Oppeltová,,v takovém podniku nikdy nepracovala“. Místo toho jí našla práci, jak sdělila sama Oppeltová, v „solidním“ hostinci, kde se prodejnému sexu ještě nevěnovala. Když odtamtud odešla, kontaktovala jinou ženu, která se ji pokusila „lstí“ dostat do nevěstince poblíž Frýdlantu na česko-saské hranici. Pak Oppeltová krátce pracovala ve dvou hostincích, kde byly všechny číšnice evidované u mravnostní policie. V tom druhém byla jen týden, když jí majitel zařídil práci v místním nevěstinci. Od té chvíle vyzkoušela další tři severočeské veřejné domy, s nemocniční pauzou kvůli léčení pohlavní nemoci. Když ji ještě další žena, manželka majitele jí známého nevěstince, vybídla, aby vyzkoušela pátý severočeský hampejz, odpověděla, že by se raději přesunula do Drážďan, kde jsou vyšší výdělky.
Brzy nato také seděla ve společnosti bývalé prostitutky a nyní provozovatelky nevěstince ve vlaku do Německa. Tam se bez okolků přihlásila na mravnostní policii a nastoupila do podniku Wilhelminy Mankowské, kde vydržela do 2. února 1906, kdy byla opět poslána do nemocnice kvůli venerickému onemocnění. Drážďanská policie se o zkušenosti Oppeltové z Čech zajímala jen proto, aby jimi objasnila zapojení Mankowské do kuplířského byznysu v Sasku (zatímco policie v monarchii už po ní kvůli tomuto podezření pásla). Zatímco habsburská policie už v tu dobu začala prověřovat zprostředkovatelku práce Schattenovou kvůli podezření z „obchodu s bílým masem“, pro tu drážďanskou bylo svědectví Oppeltové o jejích českých aktivitách zajímavé jen jako možné potvrzení jejich domněnek o podílu Mankowské na kuplířství. Podezření, že v něm Mankowská měla prsty, ale mravnostní policie potvrdit nedokázala, neboť všechny její současné i bývalé zaměstnankyně svorně prohlašovaly, že do jejího nevěstince přišly ze své vlastní vůle
Jako mnohé z prostitutek, o kterých ve svých výzkumech psal Kyrle, ukončila i Oppeltová školní docházku v raném věku a nastoupila do továrny. Na rozdíl od nich ale nezmiňovala nevydařený vztah nebo těhotenství a náhlé rozhodnutí registrovat se jako prostitutka. Spíše vidíme pozvolný posun směrem k prodejnému sexu. Začínala jako služebná a až poté nastoupila do hostince, kde se ženy prodávaly. Po registraci pak vystřídala několik nevěstinců v různých městech. A stejně jako tolik dalších ekonomických migrantů ze severních Čech se nakonec za vyššími výdělky přesunula do Saska.
